13. února 1975, se spustily tři alarmy mezi 9. a 14. podlažím Severní Věže.

Děkujme Bohu, že tě nenechal zabíjet.

Dostali jsme padoucha a bez obětí mezi obyvatelstvem.

Jsme rádi, že nedošlo k úmrtí. - Řeknete nám aspoň něco?

Nepodivnější je, že v žádném z případů nebyl nikdo zabit.

Hele, máš štěstí, že ještě žiješ, víš?

Tím myslím, mám ty peníze, mám svou pomstu a nikdo u toho nezemřel.

Máš kliku, že tu nikdo nezemřel.

Ostatky spadly na zem a, uh... jsou tam nějaké škody a pár raněných, a žádné nahlášené ztráty na životech.

Všichni si můžeme málem krky vykroutit, abysme viděli zkrvavené auto, co se vybouralo a pak nám hlavy zklamaně klesnou, že nikdo nezemřel.

Považují to za sametový převrat, protože nikdo nezemřel na domácí půdě.

Kdy nepadaly z nebes bomby a kdy nikdo neumíral.

Máš štěstí, že jsi nikoho nepřizabil.

Hlavně, že se nikomu nic nestalo.

Hele prostě to vezmi jako vynechání mozku a buď rád, že nikdo nepřišel o život.

Letadlo exploduje, teroristé vyhráli. Stovky obětí, ale žádní mrtví.

11 aut odstoupilo, ale nikdo nezemřel.

Věž 7 mohla být tajně zničena, ale nemuselo dojít k žádným úmrtím.

Myslím, že to není dost, ale nikdo nezemřel.